Read petrusova_burgundska_pozdni text version

Lucie Benedikta Petrusová, 1. roc navaz. mag. APVH, 20. 4. 2007

Burgundská pozdní gotika (style flamboyant) v Beaune. Hôtel-Dieu, Van der Weydenv oltá, Pierre Spicre (fresky a návrhy tapiserií v Notre-Dame de Beaune)

1. Burgundská pozdní gotika (style flamboyant) v Beaune.

Tzv. styl flamboyant neboli plaménková gotika, se objevuje v poslední ctvrtin 14. století. První prvky tohoto stylu lze zaznamenat okolo roku 1370 na západním prcelí katedrály Notre-Dame v Rouen. Svého vrcholu dosáhla tato poslední vývojová fáze francouzské gotiky v druhé polovin 15. století. Styl flamboyant je charakterizován pedevsím velkou zdobností. Zetelná nevázanost a svoboda stylu jsou demonstrovány výskou staveb, velikým mnozstvím krab, ozdobnými vzickami, fiálami a hlavn cetnými propracovanými kruzbami. Stny sakrálních staveb jsou redukovány na minimum, aby tak byl umoznn tém nepetrzitý sled kamenných oken s esovit zakivenými kruzbami, jez pipomínají plameny, a práv podle tohoto prvku získal styl flamboyant svj název. I kdyz se tyto dynamické ozdobné prvky s dvojitým zakivením vyskytovaly jiz na pocátku ctrnáctého století v anglické dekorativní gotice (tzv. perpendicular style). Francie prvky pevzala jako základ okázalého stylu, zcela odlisného od anglického originálu. Klasickým píkladem plaménkové gotiky je severní vz katedrály v Chartres (viz obrázek), kde lze vidt evidentní kontrast mezi stylem jizní vze, jez je vystavena práv ve stylu flamboyant a slohem severní vze a chrámové lodi, postavených o dv století díve. Dalsími píklady stylu flamboyant jsou kostel St. Maclou (sv. Maclovius byl mnich velsského pvodu) v Rouenu z poloviny 15. století, Justicní palác v Rouenu, západní kaple katedrály v Amiensu nebo jizní pícná lo katedrály v Beauvais. Plaménkovou gotiku ve Francii, která se stávala cím dál více zdobnjsí, nahradila v 16. století renesance. Krom Francie se vyskytuje plaménková gotika ve Spanlsku nap. katedrála v Burgosu.

západní prcelí katedrály Notre-Dame v Charters

-1-

2. Hôtel-Dieu v Beaune

Za klenot burgundské pozdní gotiky je povazován spitál v Beaune, tzv. Hôtel-Dieu, jenz je zárove nejvýznamnjsí a nejznámjsí místní památkou. Jeho barevnou glazovanou stechu lze nalézt na mnoha pohlednicích. Dokonce se stala jedním ze symbol Burgundska.

Hôtel-Dieu v Beaune se svou typickou barevnou stechou

Spitál v Beaune byl zalozen 4. srpna roku 1443 kancléem burgundského vévody Filipa Dobrého, Nicolasem Rolinem a jeho tetí zenou Guigone de Salins. Hlavním dvodem k zalození bylo to, ze po skoncení Stoleté války zilo 75% obyvatel msta Beaune i celého regionu Côte d'Or v bíd a mnoho lidí bylo ohrozováno hladem. Pvodní stavbu spitálu, jez trvala celkem osmnáct let, vedl nizozemský architekt Jean Wiscrére. Vzorem spitálu byla nemocnice sv. Jakuba ve Valenciennes, odkud také pislo prvních sest nemocnicních sester, které se staraly o pacienty. Ackoliv spitál byl zízen pro chudé, byl znám i u slechtic, kteí na nj pispívali nejen penzi, ale nap. i obrazy ci tapiseriemi. Díky tmto slechtickým píspvkm se spitál rozrstal, krásnl a v prbhu casu se mu zacalo íkat ,,Palác pro chudé". Podle generálního inventáe pedstavoval majetek spitálu seznam cítající více nez pt tisíc polozek, z nichz polovinu tvoil nábytek (postele, zidle, atd.) a polovinu dalsí pedmty jako tapiserie, závsy, obrazy, sochy atd. První pacienti sem byli pijati devt let po zahájení stavby, 1. ledna roku 1452 a poslední odesli o 520 pozdji v roce 1971. Dnes slouzí Hôtel-Dieu zcásti k potebám domova dchodc a zcásti jako muzeum nemocnicní péce a muzeum vína. Budova Hôtelu-Dieu se skládá ze cty kídel, která obklopují protáhlý cestný dvr. V západním kídle se nachází tzv. sál chudých (Salle des Pauvres), nejvtsí prostora spitálu. Sál byl vysvcen roku 1452. Vybavení sálu tvoí 28 postelí se závsy, jez jsou ve dvou adách. Postele se zdají být velice siroké, avsak bylo nutné, aby se do jedné postele vesly -2-

krom pacienta také cínové ohívací lahve, nejrznjsí koberce a závsy pro zahátí, nebo vytápní zde bylo zízeno az v roce 1925. A v pípad peplnnosti spitálu slouzila jedna postel dvma lidem. K dalsímu vybavení sálu patí stolky a zidle u postelí a truhly na osobní vci pacienta i toalety, jenz byly zízeny za kazdou z postelí, tedy pro kazdého pacienta zvlás. Zajímavostí sálu je i strop z kastanového deva, který je opaten bohat zdobenými trámy vycházející z tlam stedovkých drak. Strop pipomínající lo obrácenou dnem vzhru ml pacientm dodávat pocit jistoty. Sál chudých slouzil pacientm az do roku 1951. Na sál chudých tsn navazuje kaple, jez je prakticky soucástí sálu chudých, takze pacienti se mohli úcastnit bohosluzeb, aniz museli vstát z postele. V kapli byly uchovávány relikvie a v sousední sakristii pak spitální poklad. Pod kaplí byla také pohbena manzelka zakladatele paní Guigone de Salins. Prostor kaple osvtluje velké okno s vitrází s námtem Kristova utrpení. Ve vitrázi jsou zobrazeni jednak zakladatelé a jednak vévoda Filip Dobrý a jeho manzelka Isabella Portugalská, se svými erby. Ostatn i stny kaple zdobí erby a iniciály zakladatel, nebo tímto si chtli Nicolas Rolin s chotí zajistit, aby jejich jména nebyla zapomenuta a aby za jejich zásluzný zakladatelský cin byly spaseny jejich duse.

Hôtel-Dieu v Beaune - Salle des Pauvres

V jizním a cástecn východním kídle se nacházejí ti mensí sály. Ty byly zízeny v 17. století, v dob nejvtsího rozkvtu spitálu, kdy zde bylo mozno pecovat o více nez 160 pacient. Malý sál sv. Anny slouzil zámoznjsím pacientm. Sál sv. Huga s kapacitou dvanácti lzek zdobí obrazy Isaaca Moillona s námty zázrak za Jezísova psobení. Tyto motivy mly posilovat nadji pacient v uzdravení. Sál sv. Mikuláse byl urcen pro pacienty, kteí byli v akutním ohrození zivota.

-3-

Ve východním kídle Hôtelu-Dieu se dále nacházela kuchyn, lékárna. Léky do ní byly pipravovány v sousední laboratoi. V severním kídle byl v roce 1661 zízen dalsí prostor pro nemocné tzv. sál sv. Ludvíka.

Rogier van der Weyden ­ kídlový oltá s obrazem Posledního soudu

Rogier van der Weyden (vl. jménem Rogelet de le Pasture), známý téz jako Rogier z Bruselu, se narodil v Tournai v roce 1399 nebo 1400. Jeho otec Henri de le Pasture byl výrobce noz. Matka se jmenovala Agnes de Watrélos. V roce 1426 se Rogelet ozenil s dcerou, bruselského obuvníka Jana Goffaerta a jeho zeny Cathelyne van Stockem Elisabeth. V roce 1927 vstoupil do ucení k Robertu Campinovi a o pt let pozdji získal titul mistr. Ped 21. íjnem roku 1435 se Van der Weyden usadil se svou zenou a svými, zatím dvma, dtmi v Bruselu. Druhého bezna 1436 zde byl jmenován mstským malíem. A prav v této dob si zmnil své francouzské jméno De le Pasture na vlámské Van der Weyden. Van der Weydenovo dílo se vyznacuje anatomickou propracovaností postav i jejich gest nebo výbornou perspektivou interiér i exteriér. Mimo oltáe v Beaune je také autorem nap. obrazu Snímání z kíze (muzeum del Prado, Madrid), Svatý Lukás portrétuje Pannu Marii (muzeum v Bostonu) a mnoha dalsích obraz, pedevsím s nábozenskými tématy. Je také autorem mnoha portrét. Dále také vyzdobil tzv. Zlatou komoru v bruselské radnici. Van der Weyden zemel 18. cervna roku 1464 v Bruselu. Jeho dílnu pevzal nejmladsí syn Pieter, který byl také malíem. V kapli u sálu chudých se nalézal velkolepý oltá s námtem posledního soudu. Tato práce patí mezi Van der Weydenova nejlepsí díla a spolecn s obrazem Adorace Beránka bratr Jana a Huberta van Eyckových se adí k mistrovským kusm zlatého vku vlámského malíství. Oltá byl zhotoven v letech 1446 ­ 1452, technikou oleje na dev. Jeho rozmry jsou 215 * 560 cm a kompletní polyptych se skládá z patnácti desek rzných velikostí. Tento kídlový oltá byl od hlavní lodi sálu oddlen devnou pepázkou s prhledy, které umozovali nemocným sledovat bohosluzbu u oltáe. Kídla oltáe bylo zvykem otevírat o nedlích a svátcích. Vzhledem ke spatným teplotním a vlhkostním podmínkám v kapli byl oltá, poté, co byl restaurován, umístn do jiné klimatizované místnosti, kde je dnes vystavován. Zárove bylo dílo po restaurátorských pracích podéln rozíznuto, takze jeho vnjsí strana a vnitní strana jsou vystavovány soucasn. Popis zaveného oltáe: Na vnjsích stranách oltáních kídel jsou vyobrazeni donátoi. Klecící kanclé Rolin je zde zobrazen jako starý muz s krátkými vlasy a s dlouhým -4-

nosem. Proti Rolinovi klecí jeho manzelka Guigonne de Salins, jez zavírá své oci a ukazuje spojenýma rukama smrem ke své knize hodinek. Za kazdým z nich se vznásí andlé drzící erby kazdého z donátor. Kanclé hledí smrem k imitaci sochy sv. Sebestiána. Malba je provedena v sedém odstínu, aby tak nejvrnji zobrazovala mramor. Kancléova manzelka vzhlízí k imitaci sochy sv. Antonína Poustevníka, jenz je zde zobrazen se svými atributy, zvonkem, antonínským kízem a vepem u nohou. Sv. Antonín byl patronem spitálu. V horní partii vnjsí cásti oltáe je vyobrazena imitace sousosí zvstování Pann Marii. Popis oteveného oltáe: Centrální postavou vnitní cásti oltáe je trnicí Kristus (tzv. Maiestas Domini), sedící na duze a pod Kristem stojící archandl Michael, který vází duse. Celá kompozice Posledního soudu je rozdlena do dvou cástí. Celou horní cást prostupuje zlatý oblak. Kristus sedící na duze se dotýká koule jako symbolu vesmíru. Svou pravou rukou zehná tm, kdo jsou spaseni a levou proklíná ty, kteí byli zatraceni. Nad Kristovou pravou rukou se nalézá lilie jako symbol milosti a pod rukou pak nápisová páska se zlatým textem z Matousova evangelia: ,,Pojte, pozehnaní mého Otce, ujmte se království, které je vám pipraveno od zalození svta." (Mt 25,34). Po levé Kristov stran vidíme mec jako symbol trestu a cerným písmem psaný nápis: ,,Jdte ode mne, prokletí, do vcného ohn, pipraveného áblu a jeho andlm!" (Mt, 25, 41). V horní partii oltáe jsou kolem Krista vyobrazeni andlé nesoucí nástroje umucení. Na kazdém konci duhy klecí hlavní pímluvci u Boha. Po Kristov pravici Panna Maria a po levici Jan Ktitel. Ve zlatém oblaku jsou také tzv. písedící u Posledního soudu. Je zde dvanáct apostol za nimi pak v levé cásti ti svtice a v pravé cásti jsou vyobrazeni papez Evzen IV., burgundský vévoda Filip Dobrý (Philippe le Bon), kanclé Rolin a za nimi jeho syn kardinál Jean Rolin. Pod zlatým oblakem, uprosted oltáe stojí archandl Michael v bílé rób a sarlatovém, zdobeném plásti. Archandl je vyobrazen jako mladý a krásný, coz symbolizuje jeho nesmrtelnost a ztlesnní bozské spravedlnosti. Archandl drzí ve svých rukách misky vah, kterými, s netecným výrazem ve tvái, vází duse. Duse jsou zde jako malé nahé postavy, jejich jména jsou ,,Virtutes" (Ctnost) a ,,Peccata" (Hích). Klecící, lehcí duse vpravo vyjaduje svou radost nad svou spásou. Zatracená tzsí duse vlevo, která je obtízená svými híchy, je vydsená a kicí hrzou. (Váha dusí spasených a zatracených bývá zobrazena i obrácen, a to tak, ze spasené duse jsou tzsí díky svým dobrým skutkm). Archandla Michaela oklopují ctyi andlé, troubící do cty stran svta a ohlasující Poslední soud : ,,On (Syn clovka) vysle své andly s mohutným zvukem polnice a ti shromázdí jeho vyvolené od cty úhl svta." (Mt 24,31)

-5-

Dolní cást oltáe, prostor pod zlatým oblakem, pedstavuje zemi. Zde vstávají mrtví z hrob, podle tradice je vsem 33 let, tedy picházejí k Poslednímu soudu ve stejném vku, v jakém zemel Kristus. Lidé vpravo odcházejí s vdcným výrazem ve tvái krajinou s kvtinami smrem ke gotickému portálu, který symbolizuje vstup do ráje, kam je uvádí andl. Naproti tomu v levé cásti odcházejí lidé s kikem a hrzou vyschlou a rozpraskanou zemí smrem k pekelné jám. Peklo není zobrazeno prostednictvím cert a ábl, ale jako temné skály, hromady kamen, plameny a sopecné páry. V case Van der Weydena se vilo, ze zeny od dob Eviných jsou náchylnjsí ke híchu a tudíz je pro n tzsí dosáhnout spásy, proto je ve skupin lidí uvedených do ráje mnohem mén zen nez ve skupin vedené do pekla.

oltá se zavenými kídly zobrazuje donátory a patrony spitálu

oltá s otevenými kídly se scénou Posledního soudu

-6-

3. Kolegiátní kostel Notre-Dame Pierre Spicre (fresky a návrhy tapiserií v Notre-Dame de Beaune)

Kolegiátní kostel Notre-Dame byl vystavn okolo roku 1130 v románském slohu po vzoru kostela v Cluny. Ve 13. a 14. století prosla chrámová lo a pedsí pestavbou ve slohu gotickém. Hlavní lo obklopuje nkolik kaplí, z nichz vyniká tzv. Rolinovská kaple s freskami Pierra Spicra. Tento burgundský malí byl pravdpodobn synem Guillauma Spicra, který psobil v letech 1450 ­ 1468 jako malí barevného skla, ve sluzbách tetího burgundského vévody Filipa Dobrého. Datum narození není známo, Pierre Spicre je poprvé zaznamenán jako znalec pi novém zhotovování náhrobku burgundského vévody Jana Nebojácného (zem. 1419) a jeho manzelky Margarety Bavorské, v kartouze v Champmolu u Dijonu. (Tento kartuziánský kláster byl pohebistm burgundských vévod. Náhrobek se nyní nalézá v Muzeu krásného umní v Dijonu.) Spicre byl také najat, aby zhotovil retabulum pro vysoký oltá v katedrále v Lausanne. To se bohuzel nezachovalo. Je autorem i dalsích fresek nap. v kapli kardinála Ferry de Clugny v katedrále v Autun. Podle pramen pobýval v roce 1477, stejn jako v letech 1472 ­ 1473, na fae u svatého Petra v Dijonu. Zemel a v cervenci roku 1478.

3.1 Fresky v Rolinovské kapli Nyní zpt k dílu Pierra Spicera v Notre-Dame v Beaune. Na pelomu let 1470/1471 vytvoil Spicre fresky v kapli sv. Legéra (sv. Legér ci Leodegar byl v 7. století biskupem v Autun). Tato kaple byla kaplí rodiny Rolin, proto byla téz nazývána ,,Rolinovská kaple". Na stnách zde mzeme vidt fresky s námtem Vzkísení Lazara (Vzkísení Lazara se odehrává v místech spojených s vcným odpocinkem, coz symbolizuje pedobraz Kristova vzkísení. Ruce Lazarovi uvoluje sv. Petr, címz je symbolizována jeho moc u nebeské brány) a Kamenování sv. Stpána.

3.2 Tapiserie s legendou o zivot Panny Marie. V knzisti kostela se nalézá pt tapiserií zobrazujících 17 výjev ze zivota Panny Marie. Tapiserie (resp. návrhy) nechal 13. záí roku1474 zhotovit kardinál Jean Rolin, podobn jako výmalbu kaple sv. Legéra. Návrhy tapiserií zhotovil opt Pierre Spicre. Slo o 21 scén ze zivota Panny Marie a ml zde být zobrazen i kardinál Rolin se svým psem. Návrhy tapiserií, které byly dokonceny o rok pozdji, se bohuzel nedochovaly. Tatáz kapitula Spicra povila, aby vytvoil návrhy na tapiserie, zobrazující kontemplaci svatého Bernarda. -7-

Tapiserie se scénami ze zivota Panny Marie byly dokonceny roku 1500. Tkané tapiserie jsou zhotoveny ze surové vlny, ta poslouzila jako osnova, a ze spedené vlny a hedvábí (útková nit). Výska kazdé z tapiserií je piblizn 190 cm, síka 600 cm a hloubka pak 5 cm. V novozákonních evangeliích jsou sice stípky z Mariina zivota, avsak vtsinu událostí nalezneme v apokryfních textech, a to v Protoevangeliu Jakubovu, Evangeliu PseudoMatousovu ci ve Zlaté legend Jakuba de Voragine. I. Setkání rodic panny Marie sv. Jáchyma a sv. Anny ped Zlatou bránou Jáchym a Anna se setkávají ped branou poté, co se Jáchym vrací z pastvy svých stád. V té chvíli mu Anna bzí vstíc a oznamuje mu, co jí bylo zvstováno o narození potomka. Protoevangelia Jakubovo: ,,... A tak se Joachim vydal se svými stády na cestu, a Anna stála u brány, a kdyz uvidla Joachima, jak pichází, vybhla a povsila se mu kolem krku. ,,Te uz vím, ze mi Pán Bh dal své veliké pozehnání: byla jsem vdova a uz vdova nejsem, byla jsem bezdtná a pocala jsem dít." Tu noc Joachim poprvé odpocíval ve svém dom. ..." II. Narození Panny Marie Protoevangelia Jakubovo:

,, ... Pak

pisel den jeho zeny Anny a

ona v devátém msíci porodila. ,,Kdo se mi narodil?" zeptala se porodní báby. A ona ekla: ,,Dvce." A Anna ekla: ,,Tento den povznesl mou dusi." A ulozila svou dceru. A kdyz nastal cas, Anna se ocistila, nakojila dceru a dala jí jméno Marie. ..."

-8-

III. Uvedení Panny Marie do Chrámu Pseudo-Matousovo evangelium: ,,... vydali se Joachim a jeho manzelka Anna spolecn do Bozího

chrámu, pinesli Pánu ob a odevzdali svou dcerusku Marii do spolecenství dívek, jez ve dne v noci stále chválily Boha. Jakmile ji postavili ped Bozí chrám, vystoupila tak rychle po patnácti schodech nahoru, ze se vbec neohlédla zpt, ani nehledala rodice, jak je to u dtí bzné. Vsichni nad tou událostí strnuli úzasem, takze se divili i sami chrámoví knzí. ..." IV. Ustanovení sv. Josefa za manzela Panny Marie Protoevangelium Jakubovo:

,, ... Vydali se spolecn za veleknzem a vzali si kazdý hl. Ten si hl ode vsech vzal, vstoupil do svatyn a modlil se. Kdyz se pomodlil, vzal hole a vrátil jim je, ale znamení se na nich neukázalo. Jako poslední si vzal svou hl Josef ­ a v tom z hole vyletla holubice a vzlétla mu na hlavu. ..." (zde zkízení motivu Nu 17, 17 ­ 24 /rasící hl Aronova/ a Mk 1,10 /holubice/)

V. Zasnoubení sv. Josefa a Panny Marie

-9-

VI. Uvedení Panny Marie do Josefova domu Panna Marie je uvádna

s prvodem zen do manzelova domu. Vsechny postavy tohoto mariánského

cyklu jsou obleceny ve stylu, který odpovídal dob a místu vzniku tapiserií, tedy se zde vyskytuje pozdn gotická francouzská móda. Také krajina v tomto výjevu neodpovídá palestinské oblasti, nýbrz je to burgundská krajina s hrady a kostely. VII. Zvstování Pann Marii Lukásovo evangelium: ,, ... byl andl Gabriel poslán od Boha do galilejského msta, které se jmenuje Nazaret, k pann zasnoubené muzi jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Pistoupil k ní a ekl: ,,Bu zdráva, milostí zahrnutá, Pán

s tebou." ... Maria ekla: ,,Hle, jsem sluzebnice Pán; sta se mi podle tvého slova." ..." Za touto scénou následuje portrét donátora Huga I. Le Coq, nad nímz stojí sv. Jan Ktitel. Pod donátorem je vetkána prosba k Pann Marii a donátorv erb. VIII. Navstívení Panny Marie Setkání Panny Marie se sv.

Alzbtou je popsánu v Lukásov evangeliu i v apokryfních textech. V této scén je nad hlavou sv. Alzbty vyobrazeno údajn záhadné létající tleso v podob klobouku.

- 10 -

IX. Narození Krista a zvstování pastým

X. Obezání Krista Lukásovo evangelium: ,, ... Kdyz uplynulo osm dni a nastal cas k jeho obízce, dali mu jméno jezís, které dostal od andla díve, nez jej matka pocala. ..."

XI. Klanní tí král

- 11 -

XII. Obtování Krista v Chrámu Lukásovo evangelium: ,, ... podle zákona Mojzísova, pinesli Jezíse do Jeruzaléma, aby s ním pedstoupili ped Hospodina, ... a aby podle ustanovení zákona obtovali dv hrdlicky nebo dv holoubata. ..."

XIII. Útk do Egypta Matousova evangeliaum: ,, ..., hle andl Hospodinv se ukázal Josefovi ve snu a ekl: ,,Vsta, vezmi dít i jeho matku, uprchni do Egypta a bu tam, dokud ti neeknu: ..." Pseudo-Matousovo evangelium: ,, ... S radostí a jásotem dospli na území Hermopole a vesli do jednoho egyptského msta, jez se jmenuje Sotinen; ... Tehdy se naplnilo, co ekl prorok Izajás: ,,Jednou pijde Pán ... a vsechny výtvory Egypan se zhroutí ped jeho zrakem. ..." XIV. Vrazdní betlémských neviátek Matousovo evangelium: ,, ... Kdyz Herodes poznal, ze ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povrazdit vsecky chlapce v Betlém a v celém okolí ve stáí do dvou let, ..."

- 12 -

XV. Svatá rodina Svatá rodina, po návratu do

Nazaretu, je zobrazena u krbu, jako symbolu rodinného zázemí.

XVI. Smrt Panny Marie Podle apokryfní a legendické

literatury zemela Panna Marie podle svého pání v kruhu apostolu, kteí k ní byli peneseni z rzných konc zem.

XVII. Korunovace Panny Marie Panna Marie je korunována

Nejsvtjsí Trojicí. Mariánský cyklus je uzaven portrétem donátora Huga II. Le Coq, nad nímz stojí jeho patron sv. Hugo, opat clunyjský. Pod donátorem je tistný nápis, prosba k Pann Marii, která je následována erbem donátora.

- 13 -

Jednotlivé scény ze zivota Panny Marie jsou zasazeny do podloubí a od sebe jsou oddleny zdobenými sloupy se zdobnými hlavicemi. Po kazdém výjevu následuje v horní cásti podloubí vetkané nápisy Grace á Dieu (Bohu díky). V dolním pásu tapiserií je vytkán kvtinový dekor, v nmz se procházejí rzné druhy pták. Nápis na poslední tapiserii uvádí rok dokoncení díla: ,, Tato tapiserie byla zhotovena milostivého roku 1500."

- 14 -

Literatura: Allgemeines Lexikon der bildenden Künsler von der Antike bis zur Gegenwart. Teil 31/32 (Siemering bis Theodotos). Leipzig 1999. Behringer, Ch., kol.: Katedrály. Sto architektonických klenot Evropy. Praha 1999. Dus, Jan, A.; Pokorný, Petr (ed.): Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha 2001. Royt, Jan: Slovník biblické ikonografie. Praha 2006. Stephan, Barbara: Stiftung und Stifter im 15. Jahrhundert. Das Hôtel-Dieu in Beaune und das St. Nikolaus-Hospital in Cues. Tübingen 1999.

Internetové odkazy: Wikipedia, der freien Enzyklopädie ­ heslo Hôtel-Dieu de Beaune www.artnet.com www.bourgogne-tourisme.com/patrimoine/hospicesbeaune.htm www.culture.gouv.fr/public/mistral/palissy_fr? www.groveart.com www.hospices-de-beaune.com/gb/hospices/ www.ot-beaune.fr www.uni-karlsruhe.de www.wga.hu/frames-e.html?/bio/w/weyden/rogier/biograph.html

- 15 -

Information

petrusova_burgundska_pozdni

15 pages

Report File (DMCA)

Our content is added by our users. We aim to remove reported files within 1 working day. Please use this link to notify us:

Report this file as copyright or inappropriate

517431